24.kapitola. Bukový

4. srpna 2017 v 15:25 | Verčapaulikova
,,Už brzy".poměnka se protáhla.,,Ti už by teď mohli být válečníci".Usmála se.Jezevčí si povzdychla.,,Vy ale rostete".
Jezevčí se smutně rozloučila musím jít pomoct šmouze z bylinkama".,,Proč nemůžeme taky".Vzdychly.Jezevčí blísklo v očích.,,No dva pomocníci by se hodili".,,Můžeme mi"!Prosila koťata.,,Noo.....".,,Proč vlastně ne.Koťatům zajiskřilo v očích.Už byly ti tam.Zachvíli došel hnědý měsíc.Sedl si uprostřed a podíval se na ranní mlhu.,,Až jim bude pět měsíců, stanou se učedníky.Ranní a borůvčí kývli.Hnědý se podíval na svou matku.Hrdě na něj kývla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama